Každému rodiči záleží na budoucnosti jeho dětí. Snažíme se pro ně dělat maximum, ale i tak se nevyhneme tomu, že svoje děti k něčemu směřujeme (nutíme). Táta hokejista chce mít doma hokejistu, veslař chce veslaře, tenista chce tenistu, a tak to jde dál a dál.
Tento přístup, kdy se děti už od útlého věku specializují na jeden specifický sport, je pak omezuje v dalším tělesném vývoji. Tělo se posiluje a ohýbá pouze jedním směrem a jeho celková motorika pak není v rovnováze. To pak má vliv nejen na případnou sportovní kariéru, ale především na celkový základ do života.
Druhým typem přístupu je cesta všestranné pohybové přípravy. Tento typ je v dnešní době moderní i celosvětově. Dítě se učí všem různým aktivitám, pohybům a také poznává různé sporty. Díky tomu se pak dokáže postavit k jakékoliv činnosti, užít si ji a být v ní úspěšné. Lépe poznají své tělo a mají pak lepší odolnost vůči zraněním a nemocem.
Člověk byl stvořen, aby se hýbal. Rčení z anglického jazyka “Use it or loose it” (Používej to, nebo o to přijdeš) je na místě. Pokud pravidelně necvičíme, nevěnujeme se pohybu, pak chřadneme.
Je přece skvělé umět vylézt na strom, přeplavat řeku, doběhnout autobus nebo přeskočit plot…