Historie klubu

Co předcházelo vzniku veslařského klubu

Prvopočátky veslování v Hodoníně se spojují s rokem 1893, kdy sice ještě nevznikl sportovní veslařský klub, ale v rámci tehdejší tělovýchovné jednoty Sokol vznikl veslařský odbor, který disponoval několika výletními loděmi, které byly používány pouze pro rekreační účely a, jak praví dobové prameny, pro vyjížďky blízké i vzdálené. V tu dobu se jednalo výhradně o rekreační formu veslování, které mělo význam společenský. Tehdejší výletníci museli být asi velmi agilní, neboť jejich spolek přitahoval další zájemce a tím se postupně zvyšovala jeho prestiž. Tento vývoj nakonec vedl k založení samostatného veslařského klubu, který se osamostatnil od sportovní jednoty Sokol.

Založení veslařského klubu

Ustavující schůze proběhla dne 19.7.1907, na které byl zvolen první výbor, jehož předsedou se stal lékárník p. Karel Jelínek a klub nesl název Veslařský klub Hodonín. Měl při svém vzniku 13 zábavných lodí a 33 členů. Do vínku mu bylo přáno i od původní mateřské jednoty Sokolské dopisem jejího starosty p. Ploskala a jednatele p.Buly hodně zdaru s přáním, aby byl nejen klubem sportovním, ale aby sloužil i pro život národní. V Hodoníně v tu dobu žila výrazná německá komunita a tak české obyvatelstvo vznik klubu přijalo s povděkem i proto, že v tu dobu zde již působil německý veslařský klub Gődinger Ruderverein. Pro potřeby klubu byla najata parcela umožňující přístup k vodě od p.Anselma Daňka v dnešní Miličově ulici, kde byla postavena dřevěná kůlna a na její střechu bylo použito darované lepenky. Klub měl ale nyní své sídlo, výbor mu vtiskl řád a tak se mohl utěšeně rozvíjet.

Od založení do vypuknutí I. světové války

V prvních několika letech po založení klubu se na způsobu aktivit jeho členů mnoho nezměnilo. Dále se pořádaly zábavní výlety po Moravě do slovenského Kátova, do Rohatce a dokonce do Bratislavy. Jeden z památných výletů vedl i do dnešního Hohenau v Rakousku, kterého se zúčastnily dvě výletní lodě Meteor a Delfín. Vyjížďky se pořádaly i v noci a na lodě se připevňovaly acetylénové lampy. Přikoupeny byly další lodě, jedna od krajana z Brigitenau u Vídně a jedna dokonce pro 15 osob. V tuto dobu se ale začíná prosazovat touha některých členů po závodním veslování a tak po dvou letech trvání klubu byly zakoupeny první lodě: gigová čtyřka, skul "Šíp" a skif "Raketa". Počet členů stále narůstal a tak se podařilo od p.Daňka koupit i jeho dům za obnos 3.000,-K a postupně jej adaptovat pro klubový život. K dotaci od tehdejšího ministerstva kultury a školství ve výši 500,-K bylo od Občanské záložny půjčeno dalších 600,- K a z těchto peněz hrazena nádstavba nad klubovnou, kde byly zřízeny šatny, byt pro správce lodního parku a celého klubu p.Zítku a započato bylo i se stavbou nové loděnice, protože ve staré již bylo tak málo místa, že po návratu z treninku musely být z klingru "Poseidon" /dodala firma Rábl z Břeclavi za 280,-K/ vždy demontovány krakorce, aby mohl být vůbec schován. Lodní park byl rozšířen i o 5 lodí koupených od tehdejšího německého veslařského klubu v Břeclavi.

Aby bylo možno financovat poměrně rychlý rozvoj klubu, byly pořádány různé společenské akce, z nichž nejvýznamnější se staly veslařské plesy. První z nich proběhl v roce 1909 v Besedním domě s patřičnou veslařskou dekorací. Další velmi významnou společenskou událostí se stalo v roce 1913, ve spolupráci s jednotou Sokol, pořádání leteckého dne na vojenském cvičišti za městem, zvaném Pánov, kam přiletěl tehdejší slavný aviatik p.Čihák z Pardubic, a tato akce vynesla klubu zisk 250,-K.

V roce 1910 se stal veslařský klub členem Svazu českých veslařských klubů a v roce 1912, přesně 15. srpna, se konala první veslařská regata, která se stala velkou událostí. Borci byli rozděleni do dvou kategorií, na závodních lodích absolvovali dráhu 1 000 m, a na výletních 500 m. Závodilo se tak, že každá posádka se na trať vydávala po startovním výstřelu samostatně a v cíli bylo pořadí určeno na základě dosaženého času. Spojení mezi startem a cílem bylo udržováno telefonicky, což na tehdejší dobu byl mimořádně pokrokový prvek, a na břehu hrála kapela. Závodníci byli oděni do bílých trik s modrým pruhem a bílých trenýrek, a zde asi můžeme hledat kořeny i dnešních klubových barev. V roce 1913 pak na regatě poprvé startovaly závodně také ženy a klub se zúčastnil i závodů v Uh.Hradišti. V následném roce 1914 startovali na hodonínské regatě poprvé i závodníci z jiných klubů a to čtyřka z Uh.Hradiště a borci VK Perun. Právě oba hostující týmy se střetly ve vzájemném souboji, který skončil protestem. Ten byl však projednán až po skončení první světové války v roce 1919 a to zamítnutím vítězství posádky Uh.Hradiště. Regata se konala v srpnu 1914 a krátce po ní byla nařízena všeobecná mobilizace.

Období I.světové války

V tomto období se činnost velmi redukuje a to na udržování klubu a lodního materiálu, protože naprostá většina mužského členstva byla v rakouské armádě. Ale přesto se pro klub udála významná věc- v roce 1917 byla zavedena elektřina a v posledním roce války upraven břeh. Předsedou klubu v tomto období byl ředitel Občanské záložny v Hodoníně p.Antonín Spiegl. Tehdejší členové klubu provozovali tenkrát úředně zakázané aprovizační výlety do Kátova a dále do Uher. Po ukončení války v roce 1918 věnuje náš klub 500,- Kč na stavbu divadla v Brně.

Léta dvacátá

Hned v březnu 1920 na valné hromadě mění klub svůj název na Český veslařský klub Hodonín. Po prožitých válečných útrapách se klub těsně po válce konsoliduje, postupně se vrátili někteří bývalí členové, ale hlavně byl zaznamenán příliv nových členů. Nárust členské základny pokračuje po celé toto údobí a to z řad studentů české reálky nebo obchodní školy, ale i z řad živnostníků. Na přelomu dvacátých a třicátých let se uvádí počet členů 304, z toho 229 činných. Ne všichni se účastnili aktivního tréninku, ale i pro tak početné aktivní členstvo bylo velmi obtížné zajistit potřebné lodě a navíc na tehdejší neregulované, úzké a klikaté řece si lodě stěží vyhýbaly. Z tohoto důvodu klub ani nevlastnil žádnou osmiveslici. Na závodních lodích jezdili jen nejzkušenější seniorské posádky, všichni ostatní používali lodě gigové, na kterých se jezdívala převážná část programu veslařských závodů. Klub obesílal závody v Uh.Hradišti, Brně, Ostravě a Kroměříži. Významným počinem bylo vyslání tehdejšího kapitána, dlouholetého závodníka a později i trenéra p.Karla Sedláře na kurz trenérů, který pořádal svaz v Praze. V roce 1923 byl dokonce angažován trenér z Vídně, ale jeho tréninkové metody se nesetkaly s porozuměním u mužstva, a výsledky v tomto roce jsou hodnoceny jako nevalné. Zato hned v roce 1924 bylo dosaženo prvního opravdu významného úspěchu, kdy v Ostravě získal Hodonín na Přeborech Moravy ve čtyřkách závodních 1.místo v sestavě J.Pavelka, A.Sládeček, F.Neumann, R.Glíš, korm. Příkazský a byly zde získány ještě dvě vyzývací ceny. Tato posádka získala i vyzývací cenu na domácí vodě. Na její zakoupení věnoval člen klubu dr.Jiří Kander částku 1.100,-Kč, a výbor klubu se obrátil na mistra Františka Úprku, který v tu dobu býval účastníkem výletů a jiných společenských akcí klubu, se žádostí o zhotovení ceny. Tou se stala bronzová soška vodníka s názvem "Slovácký memoriál". Protože peníze ale postačovaly pouze na materiál a odlití této ceny, mistr Úprka již žádný honorář nepožadoval a tuto sošku klubu věnoval. Jak k radosti jeho, tak i všech členů klubu, byla cena obhájena a to i v následujícím roce 1925, a 1927, čímž byla trofej získána natrvalo. V roce 1925 se regaty v Hodoníně účastní poprvé nově vzniklý klub SVK Břeclav. Na domácí vodě získal klub ve všech obeslaných závodech vítězství, jenom ve skifu ne a to z důvodu "chatrného lodního materiálu". A protože těmto závodům byl přítomen i dr. Jiří Kander, opět daruje obnos 5.000,-Kč na zakoupení nové závodní lodě. V Břeclavi se konaly rozřaďovací závody čtyřek I.tř., kde naše posádka J.Uhl, J.Kolařík, K.Dáňa, F.Čajka porazila favorizovanou posádku VK Perun a kvalifikovala se na mistrovství ČSR v Praze, na kterém pak měla být vybrána posádka pro mistrovství Evropy konané v září téhož roku také v Praze. Na mistrovství republiky však pro finanční potíže klubu nakonec neodcestovala. V jubilejním roce 1927 skládali závodníci na úvod sezóny tradiční slib, v němž se zavázali, že "po dobu tréninku se budou zdržovat požívání alkoholu, nikotinu a budou udržovat tělesnou čistotu". V tomto roce se posádky poprvé podrobily lékařské prohlídce. Druhá polovina dvacátých let je považována za údobí velkého rozmachu klubu, kdy jsou dosahovány dobré sportovní výsledky korunované v roce 1928 sestavou O.Kuchařič, C.Štěrbák, J.Kolařík, J.Uhl, korm.K.Sedlář ziskem druhého titulu mistra Moravy a Slezka, pořádáním společenských akcí, výletních vyjížděk, a hlavně výstavbou nové loděnice. Tím byla dovršena snaha zlepšit podmínky pro členy klubu, se kterou již v roce 1920 přišel tehdejší předseda klubu p.Karel Mezírka. Ten se snažil na loukách v Očově vybudovat areál pro všechny druhy sportu a o sloučení všech tehdejších sportovních a tělovýchovných organizací v organizaci jednu. Jak už to ale u podobných velkých projektů bývá, po počátečních nadějných jednáních nakonec k dohodě nedošlo a tak tato snaha zůstala nenaplněna.

V roce 1922 nabýval konkrétních rysů projekt regulace řeky Moravy spojený se stavbou vodní elektrárny. Podle tohoto projektu bylo jasné, že dosavadní tok bude po cca 800 m odříznut od nového hlavního toku a činnost klubu by tak byla prakticky znemožněna. A jelikož v té době stávající zařízení již nedokázalo uspokojit narůstající základnu vedly tyto skutečnosti k rozhodnutí o přestěhování klubu. Za tímto účelem byl v roce 1923 koupen pozemek v těsné blízkosti regulovaného toku za sumu 32.000,-Kč, kterou klub získal úvěrem u Občanské záložny v Hodoníně. Slavnostní položení základního kamene proběhlo 22.července 1928 při meziklubových závodech s místním německým klubem, kdy naši borci získali vítězství ve všech startech. Vzhledem k tomu, že celá řada členů dobrovolně pracovala na této stavbě, mohla být již v červnu 1929 při veslařských závodech slavnostně předána nová klubovna ČVK Hodonín, a celá stavba navržená ve funkcionalistickém stylu, jejímž autorem je architekt ing. Jaroslav Smital z Kroměříže, i po letech působí velmi zajímavě. Pro úpravu terénu bylo nutno přemístit cca 3000 m3 zeminy a jak se dovídáme z jednoho dobového dokumentu, kromě přístavišť pro sportovní a výletní lodě zde byly instalovány i koše pro koupání neplavců. V areálu klubu byl zřízen vedle dětského hřiště i vodní bazének.

Léta třicátá

První roky tohoto desetiletí se ještě nesly ve znamení úspěchů dosažených ke konci dvacátých let. Jako důkaz dobré práce je považováno vítězství našeho skifaře p.Josefa Švancera na Mistrovství moravsko-slezském v roce 1931, na mistrovství republiky téhož roku pak získal stříbrnou medaily. V rámci klubu vznikají v první polovině třicátých let ještě odbor plavecký, kuželkářský a tenisový. Zvlášť členové plaveckého odboru byli velmi zdatní, jelikož se účastnili i regulérních plaveckých závodů a v historických záznamech je jejich vystupování hodnoceno jako zvlášť úspěšné. Vedení veslařského klubu ale stále dbalo na systematičnost a kvalitu práce a proto byly trenéři vysíláni na cvičitelské kurzy, kterých se později museli účastnit i kormidelníci klubu. V loděnici byl vyvěšen lodní a jízdní řád a pro mládež řád výcvikový. Bylo zřízeno asi 20 stipendijních míst pro studenty a nemajetné členy klubu. V polovině třicátých let však klub vstupuje do velmi tíživého období, ve kterém se projevuje déletrvající nemožnost kvalitního tréninku zapříčiněného pokročilými regulačními pracemi, v důsledku kterých mohla mužstva trénovat na dráze pouze 800 m dlouhé. Vzhledem k rozmachu veslování v ostatních okolních oddílech na Moravě nemohly naše posádky držet se svými soupeři krok. Situace došla až tak daleko, že se rozpadly seniorské i juniorské posádky. Obrat nastává až v druhé polovině třicátých let kdy slávu hodonínských veslařů hájila ženská seniorská čtyřka ve složení Obalová, Kucharičová, Kolajová, Letochová, kor. Vosáhlová, které zvítězili nejen na domácí vodě, ale i na závodech v Břeclavi, Přerově a Hradišti. V roce 1939 pak jsou zaznamenávány úspěchy čtyřek juniorů, dorostu a začátečníků. Tento jasný vzestupný trend ale neměl mít dlouhého trvání.

Období II světové války

Události let 1939 a následujících se nemohly nedotknou i našeho klubu. Po nuceném okleštění naší republiky byly v prostorách klubu umístěny všechny ceny SVK Břeclav včetně archivních materiálů, které jim pak po válce byly v pořádku vráceny. Za protektorátu byla řeka Morava hraniční řekou, kdy na jednom břehu hlídkovali celníci samostatného Slovenska, na našem břehu pak německá armáda. Každý, kdo chtěl být členem klubu musel mít tzv. Arijské prohlášení, a průkazy totožnosti museli mít i závodníci při tréninku na vodě. Byl zřízen přísný jízdní řád a vypracován seznam lodí a jejich posádek. Trénovat se smělo pouze do setmění, pak byly lodě zamknuty. I za těchto skličujících podmínek naše ženská čtyřka zvítězila v roce 1940 v Praze o Rennerův memoriál, což bylo považováno za neoficiální mistrovství republiky. Sestava této posádky je totožná s tou, která se tak úspěšně začala prosazovat ke konci třicátých let. Za dob Haydrichiády pak byl vyhlášen vyjímečný stav, zákaz jízd lodí, zřízeno 100 m celní pásmo a zakázán vstup do prostor veslařského klubu. Celá činnost výboru se tak omezila na získávání finančních prostředků nutných ke splátkám za úvěry souvisejícími se stavbou nové budovy. Tento dluh byl ještě před koncem okupace zcela splacen. Dále bylo zamýšleno rozpůjčit lodní park klubům, kterým nebyla činnost znemožněna, ale od toho se nakonec ustoupilo. Při postupu bojové linie v dubnu 1945 bylo na budově zřízeno německou armádou kulometné hnízdo a při jeho likvidaci byla budova značně poškozena. Nakonec byl vyhozen i jez vodní elektrárny. Dvě nejslavnější čtyřky Blesk a Tatra byly úplně zničeny a nepoškozeny zůstaly jen tři gigovky - Slovač, Morava a Maryša. Z vesel si tehdejší postupující armády dělaly podpěry pro telefonní vedení. Proto se těm, kteří krátce po osvobození vstoupili do areálu ČVK Hodonín, naskytl pohled opravdu žalostný.

Období po válce

V březnu 1946 se konala valná hromada, kde byl zvolen nový předseda klubu dr. Kolář a členové se usnesly, že každý z nich od poloviny dubna do konce června odpracuje na obnově klubu min.30 pracovních hodin. Na jaře téhož roku je pak zahájen trénink a v červnu jsou pořádány první poválečné závody v Hodoníně brané jako propagační. V tomto roce nastává nárust členské základny a i když družstva nedosahují oslnivých vítězství, je nesporné, že začala jeho nová éra. Výboru klubu se pak podařilo opravit obě poničené čtyřky, ale finanční krytí těchto oprav je natolik vysoké, že klub obsazuje závody pouze v nejbližším okolí. V roce 1947 je obnovena činnost odboru tenisu a kuželek v rámci ČVK Hodonín. K přelomu v činnosti klubu dochází v letech 1948-1949, kdy dochází k tzv. sjednocení tělovýchovy a financování činnosti sportovních klubů je zajišťováno prostřednictvím přidělených patronátních průmyslových závodů. Také uvnitř klubu dochází k názorovým střetům, který vyústil k odchodu některých členů klubu, ale protože členská základna na konci tohoto desetiletí dosahuje počtu 280 členů, padá první zmínka o stavbě nové loděnice v areálu klubu. Po sportovní stránce bylo dosahováno pouze lokálních výsledků.

Léta padesátá

Tato dekáda je v historii klubu považována za velmi úspěšnou, kdy v jejím průběhu činnost klubu stále gradovala jak na poli ryze sportovním, tak i z hlediska financování klubu, jeho rozšiřování a zvyšování prestiže v rámci celé republiky. Hned v úvodu tohoto desetiletí byli posláni na trenérské školení pánové Zlínský, Metter a Brešl. Ti pak spolu se zasloužilými a osvědčenými matadory klubu pány Kolaříkem, Čajkou a Klimkem vytváří novou trenérskou radu, která má být základem pro novou systematickou práci korunovanou výraznými výsledky. A ty se začínají dostavovat již v roce 1952, kdy ženská čtyřka Kuličková, Jeglová, Holubová, Sečková, korm. Dyčková podává dobré výkony korunované postupem na přebory ČSR. Čtyřka dorostenek Kubásková, Popelková, Kubásková, Hošová, korm.Dyčková, získala na přeborech ČSR dorostu v Napajedlích 3. místo, ale nejvíce na sebe upozornil dorostenec Miroslav Němec svým titulem přeborníka ČSR na klingerskulu. Ještě úspěšnější byl rok následující, korunovaný opět v Mělníce dorosteneckým přebornickým titulem ČSR v klingerskulu M.Němce, a osmy mladších dorostenek. Nejvýše bylo ceněno vítězství osmy mužů na přeborech kraje Gottvaldov, protože jeli svůj první závod v této disciplíně a hned vítězně. Oba výsledky osmiveslic byl skutečně skvělé hlavně proto, že klub v tu dobu stále nevlastnil závodní osmu a když se muži probojovali na přebory ČSR v Třeboni, startovali na starší lodi půjčené v Břeclavi. Bohužel, technická závada je pak připravila o umístnění ve finále. Tato posádka jela ve složení K.Mecl, Z.Fresleben, M. Foriška, B.Přikryl, M.Daněk, J.Wassebauer, J.Pazourek, A.Přikryl, kor. a trenér Z.Zlínský. Někteří z těchto borců pak u vesla zůstali dál a ve veteránské kategorii se zúčastňovali závodů na čtyřce ještě v polovině sedmdesátých let. Úspěchů pak začalo postupně přibývat hlavně v dorosteneckých kategoriích jak chlapeckých, tak i dívčích.

V roce 1954 se podařilo tehdejším funkcionářům získat pořadatelství dorosteneckého přeboru ČSR. Tento přebor má, kromě toho že byl první, který náš klub pořádal, pak ještě další historickou hodnotu v tom, že v sobotu byla, po předchozích velmi silných deštích, ještě silnější průtrž mračen a řeka se stala nejen nesjízdnou pro silný proud a množství plovoucího dřeva, ale s postupujícím časem i vyloženě nebezpečnou. Rozjížďky sice byly zahájeny, ale po dvou jízdách přišla hlavní přílivová vlna a posádky byly údajně z vody "vyloveny" na poslední chvíli. Za těchto podmínek bylo nemyslitelné pokoušet se o nějaké závodění a tak ještě v sobotu odpoledne po poradě bylo navrženo pokusit se uspořádat závody na nedalekém rybníku "Písečný". A tak se nakonec přes noc podařilo dojednat to, co se před tím několik let nedařilo - pořádat na rybníce veslařské závody. Podařilo se tehdy dojednat povolení od Svazu rybářů a celou noc se nejen stěhovali posádky se svými loděmi, ale vybojkovávala se dráha, stavěli přístaviště s WC a když v neděli ráno vysvitlo slunce, byla na světě dráha pro 6 lodí. Zástupci předsednictva Svazu veslařů, kteří se dorosteneckého přeboru účastnili, byli velmi udiveni organizační schopností našich činovníků a pánům Jonášovi, Čajkovi a Zlínskému bylo později předáno vyznamenání "Za obětavou práci". Z vod tohoto rybníka naše posádky dokázali vylovit jedno zlato /4 s dky ml./ a dvě stříbrná umístění / 8 dky ml,. 4s dci ml./. V roce 1957 přibývá úspěchů v dorosteneckých kategoriích a na přeborech ČSR v J.Hradci získáváme 2 prvá místa / 2 skul dci st., skul dci st./ a tři druhá místa /4 s dci st., skul dky st., 2 skul dky st./. Vysoce je ceněno výsledků dorostence Bradáče, který v témže roce vítězí ve skulu dorostu i na mezinárodní regatě v Praze, na které získala naše 2s mužů třetí místo za loděmi Rakouska a Smíchova. Na rybníku "Písečné" se pak dorostenecké přebory konaly ještě v roce 1956, když pořadatelství bylo tehdy původně svěřeno Otrokovicím, které ale pouze 10 dnů před jejich konáním oznámili odřeknutí. A tak opět nastupují známí funkcionářští matadoři Zlínský, Jonáš a Čajka, kteří zajišťují hladký průběh přeborů. Klubu se tehdy dostalo ocenění ze strany Krajského výboru Gottwaldov /dnešní Zlín/ a od ÚV ČSTV /Ústřední Výbor Československého svazu tělesné výchovy a sportu/ v Praze, který byl nejvyšším sportovním orgánem a zastřešoval veškeré sportovní svazy. Tyto přebory byly pro naše borce velmi úspěšné a dorostenecká družstva se v tomto roce zúčastnila ještě přeboru tělovýchovné jednoty DSO-Baník v Praze, do které byl náš klub začleněn, a zde jsme obsadili celkově 2.místo.

Z těchto výsledků je patrné, že v tuto dobu se v naší loděnici sešla opravdu silná generace, z níž někteří ovlivňovali vývoj klubu i v pozdějších letech. Když tito závodníci přechází do seniorských mužstev, projevuje se na konci tohoto desetiletí výkonnostní propast nejprve v juniorech, ale později přirozeně přeroste i do kategorie seniorské. Zde je ještě vysoce ceněno umístění mužů na přeboru ČSR II.tř. v Napajedlích v roce 1958 na osmě mužů /Hatala, Chalupa, Čajka, Dedek, Přikryl, Tomšej, Burian, Orel, korm.Handlíř/ obsadila druhé místo za lodí Dukly Praha a posádka potvrdila výborné výsledky z řady veřejných závodů. Stříbro ještě získává 2s m Szaj, Mecl, korm. Zabadal. Na samém sklonku tohoto desetiletí pak výkonnostní krize zasahuje i tuto seniorskou kategorii a to z důvodu odchodu několika borců na vojnu a ukončení závodní činnosti některých dalších seniorů.

Ke krizi sportovní se pak ještě přidává i krize finanční způsobená reorganizací tělovýchovy. O finance neměl náš klub v průběhu desetiletí relativně potíže. Když byly v úvodu padesátých let zakládány odborářské tělovýchovné jednoty, byla činnost našeho klubu spojena s tehdejšími Československými naftovými závody, ve kterých pracovala celá řada aktivních činovníků klubu. Ten je začleněn do DSO Baník, která je největší tělovýchovnou jednotou na našem okrese a má své organizační struktury i v rámci kraje a republiky. Pan Zlínský tehdy spolupracoval se členem krajského výboru DSO Baník a členem ÚV DSO Baník p.Nádeníčkem, díky čemuž plynou do klubu finanční prostředky a tím i nové lodě. V tu dobu začíná výroba lodí v Břeclavi ve firmě Dřevospoj, odkud je postupně získáno několik nových lodí. V rámci DSO Baník působily oddíly i v Hrušově, Bohumíně a Ostravě a náš klub pomáhal zajišťovat lodě i pro tyto kluby. Již na podzim roku 1954 začíná stavba nové loděnice v areálu klubu, kde byly kromě veslařských lodí celoročně uskladněny i výletní loďky obyvatel města. S budovou loděnice souvisela i dílna pro opravu lodí a posilovna. V současné době je loděnice přebudovaná na malou tělocvičnu.

Léta šedesátá

Začátek je poznamenán přetrvávajícím nedostatkem kvalitních posádek schopných prosadit se v republikovém měřítku. Také nová tělovýchovná jednota Slovan, která zastřešovala všechny sportovní oddíly ve městě již nebyla schopná poskytnout klubu takové prostředky jako zaniklá DSO - Baník a klub je dokonce nucen omezit i svou účast na některých závodech. Výsledkové oživení nastává v dorosteneckých kategoriích až v roce 1962 2.místem družstva dorostenců na přeborech republiky ve Štětí. Tam dorostenci starší získali 2x bronz /4s + skif/ a dorostenky starší 3x bronz /4s, F, 2F/, což bylo předzvěstí, že v loděnici se opět po letech sešla generace, která je ochotna podstoupit tréninkovou řeholi a schopna se výrazně prosadit v následujících úspěšných sezónách. Hned v roce 1963, pod vedením dlouholeté trenérské a funkcionářské opory p.F.Čajky, který se se svými svěřenci orientoval na velké disciplíny, vítězí dorostenci i dorostenky na mnoha otevřených závodech v rámci republiky a svou úspěšnou sezónu završují na přeborech republiky 1.místem v soutěži družstev dorostenců st. spolu s vítězstvím na 4s ve složení Skalický, Procházka, Rybecký, Zaviačič, korm. Polínek, a celkově 3.místem dorostenek st., které získaly 2 x 2.místo - na 8 /Kolaříková, Konečná, Paradiserová, Malinová, Čerstvá, Šafránková, Svobodová, Havlíková korm. Cundrlová/, a na 4p - Svobodová, Šafránková, Václavovičová, Havlíková. Na těchto přeborech byla naše osma dorostenců vysokým favoritem, ale jako by se opakovala historie z let minulých, opět dochází v polovině finálového závodu k technické poruše /prasklý krakorec/, která kazí plány posádce na výrazný úspěch. V roce 1964 dále graduje výkonnost našich dorosteneckých družstev a svými výsledky patří mezi tehdejší absolutní špičku ve svých věkových kategoriích. Na přeborech ČSSR získáváme 3 prvá místa - 8 dci st. /Letocha, Chorý, Antoš, Sobek + spol.Břeclav/, F dky st. / Konečná/ a 8 dky st. /Kolaříková, Konečná, Paradiserová, Malinová, Slavíková, Václavovičová, Havlíková, Svobodová/ a děvčata získávají i celkové 1. místo v družstvech dorostenek st.a navázaly tak na loňský úspěch dorostenců. Výčet úspěchů této sezony ale není ještě úplný. Dky ml.získaly stříbro na 8 a bronz na 4s. Klub absolvoval i mezinárodní regatu ve Vídni, kde na skifu juniorů zvítězil Z.Letocha a vítězná 4 s juniorů jela ve složení Zaviačič, Rybecký,, Procházka, Skalický korm. Matuška. Toto údobí patří v historii klubu v mládežnických kategoriích k těm úspěšnějším a po rozpačitém začátku šedesátých let se v jejich polovině dostal na sportovní výsluní. Ti, co toto údobí pamatují tvrdí, že za úspěchem je nejen poctivá práce, a schopnost ji "prodat", ale že tato generace si vytvořila i velmi soudržný kolektiv, který bývá nutným základem pro úspěšné výsledky. V roce 1965 však dochází v chlapeckých kategoriích ke zlomu, protože úspěšní junioři přechází do mužů a po nich se opět objevuje výkonností propast. Než odejdou na podzim tohoto roku na vojnu, stihnou ještě v mužích zlato na přeboru III.tř a stříbro na přeborech II.třídy. Po jejich odchodu nastává období výkonnostní krize v mužských kategoriích. Tu částečně mírní pouze úspěšné výsledky skvělého technického skifaře p.J.Procházky.

V tu dobu se ale formuje kolektiv ženských seniorek, který má svůj základ již v dřívějších úspěšných dorosteneckých družstvech. V roce 1965 se ujímá trenérské práce u žen p.M.Hatala a svými zkušenostmi z působení v Dukle Praha stojí na prahu nejúspěšnějšího údobí ženského seniorského veslování v historii našeho klubu. Hned v tomto roce získává 4s a osma na přeborech ČSSR III.tř. shodně stříbrná umístění. Následující roky byly pak vyšperkovány nevídanou medailovou žní. Čtyřka žen ve složení Kolaříková, Plhalová, Konečná, Vašíčková, korm.Cunderlová získává na přeborech ČSSR II.tř. zlato, na přeborech I.tř. bronz ze čtyřky a zlato z osmy ve spol. se ZJŠ Brno. Celá klubová čtyřka je zařazena do reprezentačního družstva a startuje na osmě na ME v Amsterodamu, odkud přiváží 5.místo. Ale také ml.dorostenky se v této sezóně tužily a získávají na přeborech ČSSR dvě stříbra - 4 s /Budíková, Smoradová, Strnadová, Kafková/ a skif /Strnadová/. V následujících čtyřech letech pak ženská seniorská posádka získala na přeborech ČSSR vždy stříbro, v roce 1967 a 68 k tomu zlato na osmě, a to ve spol. s Vyšehradem resp. s Olomoucí, stříbro v roce 1970 ve spol. s Děčínem. Učastní se ME v Berlíně v roce 1968, odkud přiváží 4.místo a mezinárodních regat v Trakaji /býv. SSSR/, Poznani, znovu v Amsterodamu, získává medailová umístění i na mez.regatách v Praze. Svou reprezentační dráhu zakončují účastí v osmě na ME v Klagenfurtu v roce 1969. Poté se tato úspěšná posádka rozpadá pro přestup dvou závodnic do Slovanu Břeclav. Ženské veslovaní v tuto dobu jasně v našem klubu dominuje i proto, že v závěsu jsou ještě skvělé juniorky Belásová, Zendlová, Budíková, Marenčíková, korm. Brešlová které získaly v roce 1969 ve spol. s Břeclaví na přeborech ČSSR zlato na osmě.

Léta sedmdesátá

První roky se nesou ještě na vlně úspěchů našich žen a po rozpadu tolik úspěšné posádky se nejdříve v juniorkách, pak i v seniorkách prosazuje nová posádka Belasová, Marenčíková, Budíková, Konečná, korm Brešlová, která po již zmíněném juniorském zlatu na osmě z roku 1969 získává v roce 1970 juniorské zlato na čtyřce, v následujícím roce pak zlato na přeborech seniorek a stříbro na Mistrovství ČSSR. Účastní se mezinárodní regaty Trakaj /býv.SSSR/. V tomto roce je významným úspěchem 1.místo na přeborech ČSSR skifaře ing.Procházky. Ale největší vzestup výkonnosti nastává v seniorech příchodem bývalého závodníka, posléze reprezentačního trenéra p.Jaroslava Myslivečka, který vtiskl tehdejším seniorům nový řád a ti přebírají pomyslnou štafetu úspěchů po ženách. Pod jeho vedením postupně vítězí v celé řadě republikových závodů a i z hlediska historie klubu dosahuje posádka Z.Letocha, V.Kurdík, J.Chorý, P.Kováč, korm J.Viktora do této doby nejlepšího výsledku na Mistrovství ČSSR elity v roce 1972 ziskem stříbra na 4s a bronzu na 2s /Letocha, Kurdík, korm Viktora/. V následném roce se rozpadají seniorské posádky mužské i ženské a úspěchů v této věkové kategorii začíná být poskrovnu. V roce 1974 se na 2 b setkávají někdejší kolegyně z tolik úspěšné ženské čtyřky J.Kolaříková, A.Voglová, které na Mist.rebubliky získali stříbro za tehdejší úspěšnou reprezentační posádkou Slavie Praha Pěkná-Tichá. V tomto období se ale formují silné dorostenecké, posléze juniorské týmy jak chlapecké, tak i dívčí, které se postupně stanou nosným pilířem klubu. Junioři patří v roce 1974 k absolutní špičce v rámci republiky, kdy o výraznější výsledky je připravují tehdy nejlepší "bidlácké" posádky v republice z LS Brno. Zadostiučiněním jim bylo finále MR juniorů, kde čtyřka J.Havlík, J.Marenčík, J.Švrček, L.Bařina, korm Janík získala stříbro o pouhé 0,2 s za vítěznou posádkou Břeclavi a navíc s cenným skalpem tehdejší reprezentační čtyřky právě z LS Brno. O titul tenkrát přichází těsně před cílem zaváháním kormidelníka. Ten den získává ještě bronz na osmě sestava Havlík, Marenčík, Vlachovský, Mikulec, Švrček, Bařina + spol. Břeclav. Pozadu nezůstávají ani dorostenky, které v tomto roce jdou od vítězství k vítězství způsobem, že o jejich republikovém titulu nikdo nepochybuje. Přestože postupně posádka ve složení St.Brešlová, J.Konečná, H.Vlachovská, J.Bařinová, korm.Vojtová vyhrála ve 14 závodech, ten nejdůležitější /finále MR/však psychicky nezvládla a dojela na druhém místě. Tato sezóna je i velmi úspěšná pro skifaře M.Mikulce, který se prosazuje i v republikovém měřítku natolik, že je nominován do juniorských výběrů pro mezinárodní regaty u nás a v zahraničí. Spolu s J.Švrčkem vytvořily na 2F posádku, která se později prosadila i v seniorech. V roce 1975 získali zlato na přeborech ČSSR I. tř. seniorů a postoupili tak hned v prvém roce v této věkové kategorii mezi elitu. Na podzim však oba přestoupili do Slavie Praha. Ale v závěsu je jim další generace, kterou vychoval J.Pešák, a ze které vzešel jednak velmi úspěšný skifař Ivo Hasala, ale později i juniorští reprezentanti Ševela a Nedbalec. Úspěchy v dorosteneckých a juniorských kategoriích je pak dosahováno i ve druhé polovině sedmdesátých let, kdy na každém republikovém přeboru získáváme hned několik medailových umístění. Na základě těchto výsledků byla v roce 1977 poprvé oficiálně zaslána žádost do Prahy na ÚV ČSTV o zřízení tréninkového střediska mládeže, což byla tehdy významná organizační jednotka ve všech druzích sportu. Do reprezentačního juniorského výběru jsou v roce 1975 nominovány juniorky St.Brešlová, J.Konečná na 2b, v roce následujícím v reprezentačním dresu závodí v tehdejší NDR, v Rumunsku a v ruském Novgorodu. Spolu získávají i titul přebornic ČSSR. Junioři Ševela a Nedbalec jsou také vybráni do juniorské reprezentace a Hubert Ševela pak jako vůbec první závodník v historii klubu startuje v roce 1978 na juniorském MS v tehdejší Jugoslávii. Tam se 4s umisťuje na 5 místě. Tento závodník pak, podobně jako jeho nedávní předchůdci Mikulec se Švrčkem, odchází do Prahy studovat, přestupuje do Slavie Praha a v několika následujících sezónách byl členem mužské reprezentační osmy. Před svým přestupem získal spolu s Nedbalcem zlato na přeboru ČSSR na 2s mužů a stříbro na 2b mužů. V samém závěru desetiletí se opět do juniorské reprezentace prosazuje skifař Hasala a druhá z dcer další významné osobnosti hodonínského veslování p.Stanislava Brešla - Pavla.

Tyto výsledky jsou velmi cenné ne jenom svou sportovní hodnotou, ale jsou obrazem velmi kvalitní dlouhodobé práce trenérů Pešáka a Brešla, kteří své posádky směřují k vítězstvím na lodích, které přece jen nedosahují kvalit jako nové lodě jejich soupeřů. Zastaralý lodní park se v průběhu dekády nedaří obnovovat hlavně pro neutěšenou finanční situaci mateřské TJ Slovan. Na počátku sedmdesátých let dostal klub od Veslařského svazu novou "němku" - 4s, získána byla 2s, noncox vlastnil klub jen proto, že tehdejší správce p.Chválek jako vynikající řemeslník znovu dodělal úplně zničenou příď na tehdy novém "švýcarovi". Krize ve financování chodu klubu ze strany TJ Slovan dospěla v roce 1973 až k nové reorganizaci, kdy některé finančně náročné sporty, což veslování je, byly opět financovány prostřednictvím patronátních závodů. V tu dobu byl předsedou klubu p.Miškeřík, který spolu s p.Bařinou st. a Vlachovským st. pracovali v Hodonínských cihelnách, které se tak díky tomu sponzorování ujaly. Klub kromě přímých dotací získal prostředky také prostřednictvím kmotrů některým lodím. Např. MNV /Městský národní výbor, dnešní Magistrát/ stál u kmotrovství 2s, která byla pokřtěna jménem Hodonín, dřevařské závody pokřtili jinou čtyřku jménem Lignum a JZD Hovorany pokřtili naši 4b jménem Hovoranka. Klubu k tomu věnovali 3.000,-Kč. Ještě před tím, než byl náš klub dotován Hodonínskými cihelnami, podařilo se získat vedením klubu na počátku desetiletí podporu ze strany města pro výstavbu veslařského bazénu. Ten byl dokončen v roce 1972 spolu s přípojkou pitné vody, která v areálu klubu dlouhodobě chyběla. Ne každý klub, zvláště venkovský, se v tu dobu mohl pochlubit takovým tréninkovým zařízením, které je dnes neodmyslitelnou součástí nejen zimní přípravy, ale i výcviku úplných nováčků. Však si na něj přijeli přes zimu zatrénovat i závodníci z Hradiště a Břeclavi.

Počátek sedmdesátých let byl ale také úspěšný po organizátorské stránce, kdy za velkého přispění p.J.Myslivečka proběhla v Hodoníně v roce 1972, v rámci oslav 65. výročí založení klubu, I.mezinárodní regata za účasti oddílů z Vídně, Drážďan a Magdeburku. Ta se opakuje při dalším výročí v roce 1977. Pan Mysliveček v těchto letech přichází s návrhem na podpoření vzniku veslařských klubů v Rohatci / kde dříve býval/ nebo ve Veselí nad Moravou. Pan J.Mysliveček byl vůbec významnou postavou našeho klubu, ve kterém s veslováním začínal, a po několika letech přestupuje do Brna. Kromě veslováni boxoval a hrál výborně fotbal - v roce 1931 reprezentuje ČSR v utkání v Linci proti Rakousku, jako veslař startoval na OH v Berlíně v roce1936, na Mistrovství Evropy, vítězí na Primátorkách. V letech 1959-1964 je dokonce zvolen místopředsedou Světové organizace ve veslování FISA. Aktivně závodil do svých 40-ti let a za svou celoživotní práci mu bylo v roce 1979 uděleno vysoké tělovýchovné vyznamenání - Pamětní medaile Jiřího Františka Chaloupeckého.

Závěr sedmdesátých let je opět v historii klubu zlomový. Jednak dochází, stejně jako na počátku desetiletí, k výrazným názorovým střetům vyúsťujícím k odchodu vedení klubu a navíc Hodonínské cihelny již postupně přestávaly mít zájem náš klub zajišťovat. Protože mateřská TJ Slovan nebyla schopna zajistit chod klubu, podařilo se tehdejšímu kapitánovi a trenérovi p.Jaroslavu Pešákovi dohodnout patronát s dřevařskou firmou ZPD Hodonín, kde pracoval. Spojení s touto velkou dřevařskou firmou se ukázalo, stejně jako v padesátých letech při spolupráci s Naftovými závody, jako velmi šťastné řešení, a činnost klubu ovlivní do budoucnosti naprosto zásadně. Nejdříve se v roce 1978 stává předsedou klubu vysoký představitel patronátního závodu p. Jaroslav Kořínek, a v roce 1979 dochází opět ke změně názvu klubu. V listopadu 1979 byla založena pod přímou patronací ZPD nová TJ Tatran, která kromě veslařů má ještě oddíl turistiky. Náš klub nese tady název TJ Tatran Hodonín.

Léta osmdesátá

Do nich vstupuje klub se třemi výbornými skifaři. V dorostu je to stříbrný z přeboru ČSSR Roman Malý, v juniorech Ivo Hasala, který reprezentuje ČSSR ve skifu na MS juniorů v Belgii v roce 1980 a juniorkou Pavlou Brešlovou. Oba získávají na domácí vodě přebornické tituly, Pavla navíc vítězí v prestižním závodě O stuhu Podolí v rámci Primátorek, a toto vítězství si zopakuje v roce 1981. Je pozvána do ženské reprezentace. Tyto její úspěchy ale zastíňují negativní trend v ženských kategoriích, kdy závodnic neustále ubývá a v roce 1980 závodí v ženských kategoriích pouze 4 závodnice. Jednou z nich je i Hanka Horáková, která se také prosadí do dívčí juniorské reprezentace a startuje v juniorských osmách na regatách Rumunsku a Maďarsku. Velkou vzpruhou a vzorem pro mladé je přestup reprezentanta Jaroslava Švrčka zpět do našeho klubu. Tento závodník je jedním z nejlepších odchovanců klubu v jeho historii, protože jako strok reprezentační mužské párové čtyřky startuje během několika sezón na mezinárodních regatách v Duisburku, Vichy, Luzernu, Moskvě, Essenu, Grűnau, Kodani atd., účastnil se Mistrovství světa 1982 ve Švýcarsku / 8 místo/, 1983 v Mnichově /5.místo/, 1984 v Belgii - bronzová medaile, 1985 v Anglii / 4.místo/. Nádherným zážitkem pro něj mohla být olympiáda v roce 1984 v Los Angeles, ale vzhledem k tomu, že naše republika patřila mezi státy, které tuto olympiádu bojkotovaly, nebyla mu účast na této vrcholné akci dopřána. Jeho sportovní výkony byly na úrovni nejvyšších sportovních orgánů oceněny tehdy používaným titulem - Zasloužilý mistr sportu, v rámci okresu byl zvolen jako jeho nejlepší sportovec, v roce 1986 v anketě O veslaře roku obsadil 2.místo. V mužském seniorském družstvu se prosazuje i posádka Vlachovský, Migota bronzem z MR v Třeboni na 2s v roce 1981, na téže akci získává bronz i 2F Švrček, Hasala. V závěsu se dařilo i chlapeckým posádkám. V roce 1984 je do juniorského výběru zařazena naše čtyřka Šurýn, Homola, Letocha, Kachyňa a to na základě výsledků na přeborech ČSR, ČSSR, mez.regatě v Brně i kontrolních juniorských závodech. Na mezinárodní scéně se ještě prosazuje Ivo Hasala, kdy s výběrem LS Brno vítězí na regatě v Mnichově v roce 1986. V druhé polovině osmdesátých let se opět výrazněji prosazují i děvčata, starší žákyně Žáková, Viktorová, Zástavová, Ráčková, korm.Homola získávají titul přeborníků ČSR i ČSSR. Podobně jako konec sedmdesátých let, i v průběhu této dekády byly každoročně získávány na přeborech nebo mistrovstvích v rámci republiky medailová umístění. K charakteristice našeho klubu posledních let by se ale dalo říci, že členská nebo i závodnická základna nebyla moc široká, někdy byla dokonce velmi úzká, ale posádky, které se podařilo sestavit z těch, kterým veslování přirostlo k srdci, dosahovaly v rámci republiky špičkových výkonů a naši odchovanci se prosazovaly i do juniorských reprezentačních posádek nebo v dresech jiných veslařských klubů dosahovali kvalitních výkonů na domácích i zahraničních regatách.

Jak již bylo zmíněno, osud našeho klubu byl spojen s dřevařskými závody ZPD Hodonín na podzim 1979. Hned během roku 1980 se podařilo doplnit a obnovit prořídlý lodní park nákupem dvou dvojskifů a jedné 4p, druhá 4p nám byla přidělena ze státní loděnice spolu se skifem, další skif byl zakoupen z tehdejší litoměřické produkce a díky výkonům J.Švrčka dostává klub skif od firmy Empacher. Stávající lodě byly pak modernizovány nákupem duralových krakorců se silonovými havlinkami. Byl postaven nový sklad na nepoužívané lodě a nová loděnice byla přebudována na tělocvičnu. Nově byla vybudována příjezdová cesta, která do té doby připomínala spíše tankodrom a zrealizována byla i nová elektroinstalační přípojka. Kontaktován byl veslařský klub v Pirně v bývalé NDR pro možnou spolupráci obou klubů. V polovině osmdesátých let zajížděl náš klub po několik let pravidelně na závody do Míšně a Drážďan a i na těchto vodách dokázali naše mládežnické posádky vítězit ve svých jízdách. V roce 1986 se náš klub dokonce zúčastnil závodů ve Vídni, a vzhledem k tehdejším možnostem v cestování to byl úspěch vedení klubu. Ten v tomto období čítá na 13 členů, a "ve stavu" je dokonce 7 trenérů. Ve výboru je zřízena funkce "pro styk se zahraničím", protože kromě Pirny byl již v roce 1979 kontaktován i polský Štětín. V tu dobu začalo v Hodoníně, po mnohaleté snaze, působit TSM - přesně od 1.8.1984, s podmínkou, že zde bude pracovat jeden profesionální trenér a vedle něj mohl působit i trenér smluvní. Tím se stal p.Jaroslav Pešák a funkce profesionálního trenéra byla obsazena bývalým skvělým závodníkem Miloslavem Mikulcem, kterého později vystřídala Pavla Brešlová. Toto středisko TSM mělo další detašovaná pracoviště v Břeclavi a v Uh.Hradišti a v našem oddíle fungovalo až do konce osmdesátých let. Bohužel, vlivem vnitřních sporů v klubu se snižoval počet závodníků a protože upadala i jejich výkonnost, bylo středisko nakonec přesunuto do Uh.Hradiště. Byla škoda, že se přes dobré ekonomické zajištění klubu nedokázalo z této příležitosti více získat pro kvalitu a četnost posádek. Pro mládežnické posádky se přitom organizovaly i mimosportovní akce, jako letní tábor nebo zájezd ne slavkovské bojiště, pro starší pak zájezd na MS juniorů do Brandenburku. Největší materiální přínos patronátu ale byl v investicích. Hned v úvodu dekády byla firmou Sportprojekt Brno vypracována dlouhodobá studie další zástavby v areálu klubu. Dle tohoto výhledu měly být obnoveny tenisové kurty, stávající veslařský bazén bude upraven pro 4 párové veslaře a nový bude pro 8 nepárových veslařů, v plánu byla sauna, na břehu malá cílová věž a na louce vedle historické budovy zřízen malý atletický ovál včetně potřeb atletických disciplin. V roce 1982 byla zahájena výstavba nové klubovny nad loděnicí, která byla slavnostně otevřena o rok později při veslařských závodech. Za loděnicí u hřiště byla z mobilních buněk postavena patrová ubytovna, nová loděnice z padesátých let byla přebudována na malou tělocvičnu, vedle které byla v roce 1986 zahájena přístavba nového sociálního zázemí hrazená státní dotací, o kterou se stěžejní mírou zasloužil tehdejší předseda p. Jaroslav Pešák. Jeho zásluhou jsou také opatřeny prostředky na nákup nové osmiveslice. V následujícím roce je na valné hromadě zvolen předsedou klubu p. Miroslav Hatala a p.Pešák byl jako místopředseda pověřen dozorem nad přístavbou, kterou prováděly Průmyslové stavby Gottwaldov. V samém závěru tohoto desetiletí se klub dostává do další krize, protože v roce 1989 dochází k utlumování činnosti TJ Tatran, po názorovém rozkolu z výboru odchází p.Pešák, TJ Tatran končí svou činnost a klubu je zrušen zbytek slíbené dotace. Výbor se tak rázem dostává do situace, kdy z finančních důvodů je opět reálně ohrožena jeho existence.

Léta devadesátá

Do nich vstupuje klub za velmi stísněných podmínek hlavně z důvodu přetrvávajícího a stále se prohlubujícího problému s financováním chodu. Zrušeny jsou veškeré státní dotace pro sport pod heslem "Když sportovat, tak za své". Přístavba již byla dávno zastavena pro nedostatek financí. Na valné hromadě je volen nový výbor, jehož předsedou se opět stává p. Miroslav Hatala, dále zůstává dlouholetý člen výboru p.Mikšánek, vrací se p.Juračka a jsou zde i dva otcové úspěšných závodnic p.Zástava a p. Ostrezy. Po zvážení stávající situace je přijat návrh p. Hataly o založení občanského sdružení a byl výborem pověřen přípravou a dokončením tohoto přerodu. Nastává období velmi nepříjemných jednání na katastrálním úřadě a též s některými TJ, které mají původní pozemky veslařského klubu připsány na svých listech vlastnických. Velmi účinnou pomoc tehdy poskytl OV ČSTV a majetkoprávní oddělení ČSTV v Praze, a tak mohla být v roce 1983 schválena registrace stanov staronového veslařského klubu, který se vrátil ke svému původnímu názvu a to Veslařský klub Hodonín s historickou modrobíle pruhovanou vlajkou a v bílém klínu uvedeny písmena VKH. V následném období je od Českého veslařského svazu zajištěna finanční půjčka 300.000,-Kč na sanaci pomalu chátrající hrubé stavby sociálek a hledání prostředků na dokončení tohoto díla. Ty byly poskytnuty v roce 1995 za pomoci OV ČSTV ve výši 1 mil. Kč a práce na dokončení byly neprodleně zahájeny. Opuštěná ubytovna byla od někdejšího patronátního závodu získána za 160.000,-Kč, předsedovi klubu se za pomoci OV ČSTV podařilo sehnat přes Hospodářskou komoru v Brně dotaci z programu PHARE na vybudování nového a odpovídajícího septiku. Celá přístavba je dokončena v roce 1997, tedy v roce 90. výročí trvání klubu.

Přes všechny tyto potíže se stále daří držet vysoký výkonnostní standart našich mládežnických posádek, když není prakticky sezony, abychom neměli několik medailí z republikových mistrovství. Z pohledu sportovních výsledků se dá říct, že tyto svým významem gradovaly, protože naši junioři se od poloviny devadesátých let prosazovali v národní reprezentaci. Vyrůstá zde p.Brešlová, její sestra Jarka, Filip Švrček s Martinem Pavelkou, budoucí seniorští reprezentanti Dana Ostrezy a olympionik Adam Michálek. Současně ale můžeme sledovat i jeden nepříjemný fakt, že naši trenéři Chorý, Voglová, Švrček dokáží vychovat špičky, ale počet závodníků se neustále snižuje. V polovině devadesátých let byl náš klub vybrán mezi deset klubů v rámci ČR, do kterých Veslařský svaz uvolní finanční prostředky na plat pro profesionálního trenéra. Tím se u nás stal p. Juračka.

Nové tisíciletí

Jak jinak se dá do tohoto údobí vstoupit než s přesvědčením, že klub bude dál úspěšně rozvíjet svou činnost. Vedení klubu se pustilo do opravy opuštěné ubytovny a během roku 2002 bylo zprovozněno její horní patro. Současně se kolem klubu začínají rozvíjet i turistické aktivity a to v souvislosti se spuštěním na vodu výletní lodě na jaře 2002, pojmenované po manželce českého krále Přemysla Otakara I Konstancii, která Hodonín v roce 1228 povýšila na město. Objevila se i studie na vybudování přístaviště na louce, na které jiná studie z osmdesátých let počítala s malým atletickým stadionem. Toto přístaviště by bylo spojeno s hlavním tokem hydraulicky ovládanými vraty, které známe ze zdymadel. Do cesty tomuto projektu se postavil, kromě jiného, biologický audit na zamýšlené území.

Z hlediska sportovních výsledků je počátek tohoto desetiletí zcela v duchu závěru desetiletí předcházejícího. Martin Pavelka po společném vystoupení na MS juniorů v roce 1999 s Filipem Švrčkem /vítězové m.f. na 2F/ obsadil v následujícím roce 2000 na světovém šampionátu čtvrté místo na skifu, když do poslední pětistovky vjížděl na vedoucí pozici a o bronz přišel až na pásce. Za toto své vystoupení získal titul Sportovec okresu. V roce 2001 jej v juniorské reprezentaci nahrazuje Michal Švrček /6.místo 4p na MS/ a velká naděje celého českého veslování Michala Migotová /bronz 4p na MS/, která také získává ocenění jako Sportovec okresu za rok 2001. Historický úspěch klubu se však vztahuje k roku 2002, kdy Michala Migotová je členkou vítězné čtyřky párové juniorek na mistrovství světa v Litvě a její zlatá medaile je podtržení výsledků v několika posledních sezonách.

Jak se měnil název klubu:

  • 1907 - Veslařský klub Hodonín
  • 1920 - Český veslařský klub Hodonín
  • 1950 - DSO Baník Hodonín
  • 1957 - TJ Slovan Hodonín
  • 1979 - TJ Tatran Hodonín
  • 1993 - Veslařský klub Hodonín